Odjíždíme na tábor

Nejstarší syn vyrážel v sobotu na tábor, je mu 13, jede už asi popáté, tak jsem si říkal, že by už mohl být dost velký na to, aby se zbalil sám a já ho jenom zkontroloval. Jenže jsem nebyl sám, od mámy měl několik telefonátů, jestli má repelent, opalovací krém a další položky každoročního seznamu.

A tak jsme sbalení vyrazili k odjezdu, kde se vmísil mezi kamarády a mě už samozřejmě okázale ignoroval, ale co, je v pubertě, tak se s tím počítá, i s tím, že se s ním přijela rozloučit i máma. Syna i kontraband jsem předal a spěchal domů za ostatníma dětma, s pocitem dobře odvedené práce, i když jsem vybavení sháněl asi na 5x, tak měl všechno, teda aspoň doufám – ponožky jsem mu nepřepočítával.

Co se ale nestalo, ani ne za 15 minut mi pípá telefon, píše A. – bývalá, to obvykle nevěstí nic příjemného. A BUM!!! A. píše, že moje neschopnost a nezodpovědnost nezná mezí, prý jsem syna v jeho 13 letech dostatečně před odjezdem nenakrmil! WTF??? Vážně? Jídla měl doma dost a mohl si dát, cokoliv chtěl, myslíte, že ve 13 letech je potřeba připomínat “dětem” aby se dost najedli?

Kdo, kdy, kde, proč a jak?

Jsem Honza, táta 5 kluků, už nějaký pátek jsem rozvedený a první 3 kluky mám ve střídavé péči, no a s jejich mámou je to trochu náročnější, než bych chtěl, tak jsem se rozhodl, že si o svých zážitcích začnu psát takový malý, soukromý blog.